ZDRAVÍ A SOCIÁLNÍ PÉČE

Poskytování sociálních služeb ve městě Příbram se provádí podle přijatého Komunitního plánu sociálních služeb ORP Příbram z roku 2011. Děje se tak prostřednictvím organizací, zřizovaných městem (Pečovatelská služba, která zajišťuje i provoz několika (5) Domů s pečovatelskou službou /DPS/ a také Domu pro seniory /Domov důchodců/ na Březových Horách; Azylový dům pro matky s dětmi), město také zabezpečuje odborné sociální poradenství, noclehárnu pro osoby bez přístřeší a prostřednictvím OSPOD při OSVaZ MěÚ Příbram realizuje sociálně právní ochranu dětí. Za specifickou sociální pomoc lze považovat také působení služeb právní a dluhové poradny města a romského koordinátora, které jsou také městem organizovány a zabezpečovány. Kromě toho ve městě působí několik nestátních neziskových organizací- NNO (Farní charita, Alka, Ponton, Magdaléna, Tyflo-centrum, SANCO, ProFem, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Klub DEMKA a další), které se také zabývají poskytováním některých sociálních služeb.

Komunitní plán ORP Příbram lze považovat za kvalitně zpracovaný materiál, který dobře popisuje situaci v oblasti sociálních služeb ve městě (a celé ORP). Jeho úkolem je kromě zmapování situace také stanovit základní směry rozvoje sociální péče, koordinovat její poskytování i rozvoj a definovat příslušné priority. Za tím účelem navrhl Komunitní plán řadu opatření, jejichž úkolem je jednak udržení již existujících a poskytovaných služeb a jednak jejich další rozvoj (zřízení služeb doposud neposkytovaných a jejich zajišťování).
Bohužel právě rozvoj sociálních služeb ve městě je nutno považovat za zcela nedostatečný, přičemž většina opatření, doporučených Komunitním plánem nebyla doposud realizována. Plán bohužel navíc opomněl na velmi žádané zřízení Domova pro osoby se zdravotním postižením (DOZP), který ve městě zcela chybí. Kromě DOZP však pociťujeme jako velmi naléhavé zřízení dalších služeb, zejména hospicových lůžek, pobytových odlehčovacích služeb, chráněného bydlení, rané péče (služba zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte se zdravotním postižením), rozšíření kapacity služby azylového bydlení i pro muže atd.

Zcela nedostatečně je ve městě zabezpečováno sociální bydlení. Naprostá většina tzv. sociálních bytů je umístěna v DPS, není však pamatováno na osoby, které nesplňují kritéria této cílové skupiny, přesto však jejich osobní situace může být řešena tímto typem bydlení. Do této kategorie započítáváme i tzv. startovací byty pro mladé rodiny. V Příbrami také nepůsobí žádná organizace, která by umožňovala zaměstnávat osoby bez kvalifikace nebo ty, které z nějakého důvodu čelí diskriminaci.

Některé služby stát prozatím řešit neumí a jejich poskytování přenechává neziskovým organizacím. Jedním příkladem za všechny je paliativní péče, která je velmi žádaná, ale pro většinu pacientů v ČR je v podstatě nedostupná. Téměř 60% lidí v Česku zemře v nemocnici, asi 20% doma a zbytek zejména v zařízeních pro seniory. Dle průzkumu agentury STEM/MARK by si 78% lidí přálo umírat v domácím prostředí.

V naší trvale stárnoucí populaci žije čím dál větší množství lidí, jimž jejich věk a zdravotní stav nedovoluje soběstačnost. Občanů, kteří nejsou již bohužel schopni si pro sebe uvařit, umýt se a vůbec zajistit své základní potřeby, žije v současné chvíli v našem městě více než 400. Tito lidé využívají svého práva na svobodu rozhodování o svém osudu a odmítají opustit svůj domov a dožít v cizím prostředí, kterého se bojí více než smrti. Je v moci věci samospráv řešit tyto zásadní problémy alternativními postupy, především intenzivní spoluprací s NNO (nestátní neziskové organizace).

Vnímáme, že podpora města vůči NNO, které poskytují mnohé sociální služby je velmi nerovnoměrná a především zcela nedostatečná, postrádá koncepční přístup a zejména vůli důsledně se na rozvoj sociální péče i prostřednictvím nestátních poskytovatelů zaměřit. Město samo přitom nevyvíjí dostatek snahy řešit akutní potřeby vlastními silami a prostředky. Město Příbram resp., jeho vedení prakticky nepodporuje neziskové organizace a sdružení a nejedná v součinnosti s nimi. Na odboru sociálních služeb města Příbram pracují schopní a obětaví lidé, ale jejich názory nemohou být pochopeny, natož vyslyšeny, když jejich nejvyšší nadřízení jsou (až na jedinou výjimku) v těchto otázkách nevzdělaní a nekompetentní.

Jsem přesvědčen o tom, že ve vedení města anebo alespoň v zastupitelstvu musí působit lidé, kteří jsou s těmito problémy v každodenním styku a těmto důležitým záležitostem dobře rozumí.