ŽIVOT VE MĚSTĚ

Příbram se jako běžné město rozvíjela cca do počátku 50. let minulého století. Do té doby v důsledku přirozeného a poměrně klidného vývoje se zde vyvinuly běžné funkce menšího až středně velkého průmyslového města. Díky některým specifickým podmínkám se vytvořila „nadstavba", která ji nakonec i charakterizovala. Příbram byla vnímána nejen jako hornické město, ale i jako centrum vzdělání (Podbrdské Athény) a i zázemí významného poutního místa (Svatá Hora). Velmi slibně se tu také až prakticky do konce 30. let rozvíjela turistika, která směřovala především do Brd (a to dokonce i v době, kdy tam byla zřízena dělostřelecká střelnice v r. 1927), částečně i do oblasti Vltavy.

Zahájení intenzivní těžby uranové rudy, kde bylo po řadu let využíváno i otrocké práce politických vězňů a nábor pracovníků (hlavně horníků) do uranových dolů, kteří přicházeli z celého Československa, přinesl prudký rozvoj města, provázený však na jedné straně relativně solidním urbanistickým konceptem (Březohorské sídliště), který ovšem obsahoval i významné ideologické prvky, jež jej částečně znehodnocovaly, na straně druhé i chaosem při zásadní přestavbě staré části města, kde se ony ideologické požadavky již projevily v plné obludnosti. Zřejmě právě přestavba „staré" Příbrami sledovala hlavně její odtržení a izolaci od dominantní Svaté Hory, s níž byla do té doby velmi úzce až symbioticky propojena. Tento záměr se zdařil – ovšem za cenu zničení velké části historického města a jejím „nahrazením" architektonicky a urbanisticky nesmyslným a neústrojným konglomerátem nejrůznějších budov. To vše, včetně administrativně-politických zásahů a opatření, způsobilo potlačení až téměř zánik některých tradičních městských funkcí a atrofizaci jiných.

II. světová a následně i Studená válka uzavřely na desítky let Brdy veřejnosti a prakticky zlikvidovaly nadějně se rozvíjející cestovní ruch. Město zcela ztratilo jakýkoli kontakt s jeho vývojem a zdá se, že si neví rady s možnostmi, které se mu otevírají v souvislosti s rušením vojenského újezdu a připravovaným vyhlášením CHKO. Paradoxně to, co by většina jiných měst uvítala jako mimořádnou a neopakovatelnou příležitost k ekonomické prosperitě, je v Příbrami vnímáno s obavami, otazníky a dokonce i s nejrůznějšími podezřeními. Politická reprezentace města si s touto příležitostí nejen neví rady, ale dokonce ji odmítá a nezodpovědně se snaží jí zabránit.

Kandidáti hnutí ANO 2011 chtějí s pomocí občanů tohoto regionu dát opět věcem jejich lidský a přirozený rozměr. Chtějí Příbram učinit živoucím městským organismem 21. století, v němž budou všechny jeho nezbytné a základní funkce vyváženy a naplňovány – tak, aby umožňovaly klidný a příjemný život jeho obyvatelům. Město, které bude i atraktivní pro jeho návštěvníky, kteří se do něj budou rádi opakovaně vracet.

Vidíme Příbram jako město s budoucností, město, které bude významným skutečným přirozeným a funkčním centrem jihozápadu Středočeského kraje. Město, na něž budou jeho obyvatelé hrdí a budou v něm rádi žít. Město bezpečné a prosperující.